Když se družina bouří, rozhýbejte ji hrou v kruhu

Nekupujte řešení na všechno najedn

Druhým parametrem je tuhost latí. Nejsou všechny stejné. Některé rošty mají latě dělené na dvě poloviny s možností nastavení tuhosti, jiné mají uprostřed pevnější pás. Zásadní chyba je koupit rošt určený pro jednu osobu a používat ho pod dvoulůžkovou matrací pro dva lidi. Váha dvou osob se sčítá a prostředek roštu se ohne. Pro dva spáče patří pod každou polovinu matrace vlastní rošt nebo alespoň rošt se středovou nosnou lištou.

Světlo je druhá nejčastější chyba. Noční lampička s úzkým kuželem osvětluje jen část stránky a zbytek nechává ve stínu. Vyměňte ji za širší zdroj světla s teplým odstínem, ideálně takový, který lze naklápět. Světlo má dopadat na stránku z boku, ne zpoza hlavy a ne přímo proti očím. Pokud čtete večer, vyhněte se modrému světlu z telefonu na stejném stolku. Ruší adaptaci očí na tmu a čtení se pak zdá unavenější.

Kam s pracovním stolem a úložnými prosto

Když děti potřebují vybít energii, ale nesmí se zranit Pro vypjaté dny se osvědčila „Tichá honička": honec má zavázané oči, ale chytá jen podle zvuku. Děti se pohybují pomalu a každých deset sekund musí vydat krátký zvuk – tlesknutí, hm, písknutí. Honec se orientuje podle sluchu. Pravidlo, které drží hru bezpečnou: kdo je chycen, klekne si a počítá do deseti, než se vrátí. Nikdy nenechte děti běhat se zavázanýma očima – jen honec, a to pomalu. Typická chyba je nechat honce běhat mezi nábytkem; kruh ze značek a volný střed jsou podmínkou.

Netradiční hry fungují, když je střídáte po pěti až sedmi minutách. Děti udrží pozornost krátce, proto mějte v zásobě tři varianty a přepínejte dřív, než se začnou nudit. Po každé hře zařaďte krátké zklidnění – dýchání do kruhu, protažení rukou nad hlavou. Vyhněte se tomu, aby stejná hra byla odměnou pro vítěze; poslední kolo patří všem. Pokud se někdo nechce zapojit, ať dělá rozhodčího nebo počítá body. Nucení do pohybu přes odpor ničí atmosféru víc než chybějící hráč.

Základ je poznat, co máte v ruce. Ryzí stříbro (obvykle značené puncem) oxiduje do černa, ale je měkké. Postříbřené slitiny oxidují do žluta až hněda a při agresivním čištění se stříbrná vrstva smaže. Rozdíl poznáte magnátem: stříbro není magnetické, slitiny s niklem často ano. U náušnic a řetízků zkontrolujte, zda zavírání drží — uvolněné zapínání se opravuje hůř než špinavý povrch.

Školní družina není tělocvik ani kroužek. Děti přicházejí unavené, rozdělané na dvě skupiny, jedna chce řádit a druhá si číst. Netradiční pohybové hry mají smysl jen tehdy, když je dokážete spustit do dvou minut a kdykoli zastavit. Základem je kruh ze značek na zemi – stačí křídy, papírové čtverce nebo švihadla položená dokola. Vymezí prostor, ve kterém se hraje, a zabrání srážkám u stěn.

Když je venku mokro a tělocvična obsazená, použijte „Přetahovanou ve dvojicích" bez lana. Dvojice sedí proti sobě, chodidla na sebe, drží se za ruce a střídavě tahají. Kdo zvedne zadek ze země, prohrál. Hru lze obměnit na tahání jedním prstem nebo pouze palci. Dohlédněte na to, aby děti nesedaly na paty a netahaly za prsty – to bolí a vede k hádkám. Vždy určete sudý počet dvojic, aby nikdo nečekal stranou.

Začněte hrou „Pohyblivé sochy". Pustíte hudbu, děti se volně pohybují v kruhu, po vypnutí se zastaví v póze, kterou jste vyvolali – třeba „balanc na jedné noze" nebo „most". Kdo se pohne nebo spadne, jde na okraj a vymýšlí další pózu pro ostatní. Chyba, kterou dělají začátečníci: příliš mnoho pravidel na začátku. Vysvětlete vždy jen jedno a další přidejte, až hra běží. Také pozor na hudbu – příliš rychlá zvyšuje riziko strkanic, příliš pomalá nudí.