Co zrobić, aby povlečení vydrželo roky bez vyblednutí

Kromě domácí péče je nutná pravidelná kontrola u ortodontisty a zubního hygienika. Během léčby se doporučuje chodit na profesionální čištění častěji než dvakrát ročně – ideálně každé tři až čtyři měsíce. Pokud se objeví krvácení dásní, otok nebo přetrvávající zápach z úst, nečekejte na plánovanou návštěvu. Tyto příznaky znamenají zánět a ten se sám nezhojí.

Co si všímat u nohy a prstenu Nejdůležitější je noha. U jedlých muchomůrek, jako je růžovka nebo muchomůrka šedivka, bývá noha pevná, dužnatá a bez výrazné pochvy. Smrtelně jedovatá muchomůrka zelená má na bázi nohy blanitou pochvu, která často zůstává ukrytá v zemi. Proto se při sběru vyplatí houbu opatrně vykroutit i s částí půdy, ne jen odříznout. Prsten na noze je další znak: jedlé druhy mívají prsten zřetelný, často rýhovaný, kdežto u muchomůrky zelené bývá prsten hladký, blanitý a někdy brzy opadá.

Než koupíte první sazenici, změřte si dvě věci: kolik hodin denně na balkon dopadá přímé slunce a jak rychle po dešti vysychá zem v květináči. Právě tyto dva údaje rozhodují o tom, co vám na balkoně přežije. Orientace vůči světovým stranám napoví mnoho – jižní a západní balkon bývá přes poledne rozpálený, severní a východní zůstává většinu dne v polostínu. Do stínu se nevejde totéž co na přímé slunce a zálivka se v obou případech řeší jinak.

U muchomůrek platí, že smrtelná otrava se neprojeví okamžitě. První příznaky – nevolnost, zvracení, průjem – přicházejí až po šesti až dvanácti hodinách, kdy už je toxin v játrech. Proto při jakémkoli podezření na pozření muchomůrky zelené nečekejte a vyhledejte lékařskou pomoc. S sebou vezměte zbytek houby nebo alespoň výtrusy, pomůže to při určení. Prevence je jediná spolehlivá ochrana.

Typické chyby, které se opakují: příliš silný tlak na kartáček, který poškozuje dásně a opotřebovává zámky; vynechávání zadních zubů, kam není vidět; čištění jen ráno a večer místo po každém jídle; a zapomínání na jazyk, kde se drží bakterie. Další chybou je používání tvrdého kartáčku ve snaze odstranit plak silou. Tvrdá vlákna dásně spíš podráždí a plak zůstane pod okrajem dásně.

Praktický postup při sběru: každou houbu vezměte celou, otočte ji a zkontrolujte bázi nohy. Pokud najdete pochvu nebo prsten, který se dá snadno sloupnout, dejte houbu stranou. Sbírejte pouze druhy, které bezpečně znáte na základě všech znaků, ne jen podle obrázku. Pokud si nejste jisti, nechte houbu v lese. Nikdy nemíchejte neznámé houby s jedlými do jednoho košíku.

Klobouk sám o sobě klame. Muchomůrka zelená může mít klobouk olivově zelený, ale také téměř bílý nebo našedlý. Růžovka má klobouk růžově hnědý až masový, se šupinkami, které se dají sloupnout. Nikdy nespoléhejte jen na barvu – existují i bílé formy jedlých muchomůrek a naopak. Důležitá je i vůně: růžovka voní příjemně, houbově, kdežto muchomůrka zelená slabě, někdy až nasládle, ale to je subjektivní.

Typická chyba začátečníků je, že si pletou muchomůrku zelenou s žampionem nebo s jinou bílou houbou. Žampion nikdy nemá pochvu na bázi nohy a jeho lupeny jsou zpočátku růžové, později tmavě hnědé. Muchomůrka zelená má lupeny vždy bílé. Další častá chyba je spoléhat na to, že houba „chutná dobře" nebo že ji „snědli sousedé". Chuť a vůně nejsou spolehlivé znaky a otrava se může projevit až za mnoho hodin.

Kvalita povlečení se nepozná podle obalu ani podle toho, jak vypadá v obchodě. Rozhoduje složení tkaniny, hustota nití a způsob barvení. Pokud chcete, aby vám povlečení vydrželo roky a neztratilo barvu, musíte se naučit číst etikety a rozumět tomu, co která čísla znamenají. Většina lidí kupuje podle vzhledu a ceny, a pak se diví, že po pár vypráních je látka vybledlá nebo se rozpadá.

Muchomůrky patří mezi houby, u kterých se vyplatí maximální opatrnost. Zatímco jedlá muchomůrka růžovka je vyhledávaná pochoutka, její příbuzná muchomůrka zelená patří k nejjedovatějším houbám v Evropě. Rozdíl přitom není v barvě klobouku ani ve vůni, ale v kombinaci několika znaků, které je nutné hodnotit společně. Žádný jednotlivý rys sám o sobě nestačí.

Vyhrazte si na čištění alespoň pět minut. Začněte tím, že ústa vypláchnete vodou a odstraníte volné zbytky jídla. Pak kartáčkem svírejte s ním v úhlu 45 stupňů k okraji dásně a krouživými pohyby čistěte každý zub ze všech stran – zepředu, zezadu i zeshora. Zámky obkružte jednosvazkovým kartáčkem ze všech čtyř stran. Mezizubní kartáček protáhněte pod drátem a mezi zuby. Na závěr použijte zubní pastu s fluoridy a vypláchněte ústa vodou. Pokud máte vyndavací rovnátka, vyčistěte je kartáčkem a pastou předtím, než je nasadíte zpět.