Co se stane, když zanedbáte hygienu kurníku a jak to napravit

Častou chybou je nasypání příliš velkého množství vápna přímo pod slepice. Prášek pak víří ve vzduchu a dráždí oči a dýchací ústrojí ptáků. Stejně nevhodné je používat vápno do hnízdních budek, kde se slepice pohybují celý den a přicházejí do přímého kontaktu s prachem. Vápno patří výhradně do podestýlky na podlaze, která je překrytá alespoň pěti centimetry slámy. Vždy sledujte chování slepic – pokud začnou kýchat nebo si třou oči, okamžitě podestýlku vyměňte a místnost vyvětrejte.

Do českých podmínek se výborně hodí i věcnější plemena jako leghornka bílá, jež je sice živější, ale extrémně plodná – až 300 vajec za rok. Pozor ale na to, že leghornky potřebují prostorný výběh a vyšší plot, protože létají. Pro menší zahrady doporučuji kokrháče zakrslé, kteří jsou nenároční na prostor a krmení, ale snášejí menší vejce. Naopak pokud preferujete klidné a těžší slepice, zvolte brahmánku nebo orpingtonku, které jsou mrazuvzdorné a v zimě netrpí omrzlinami hřebene.

Obnova vrstvy závisí na počtu slepic a velikosti kurníku. Pokud cítíte čpavek nebo je podestýlka na povrchu mokrá, je čas přidat další tenkou vrstvu vápna a čerstvou slámu. Většinou postačí jednou za měsíc. Při běžném úklidu, který byste měli dělat každý týden, odstraňte hlavně vlhká místa kolem napáječky a pod hřady. Tato ohniska mají největší podíl na šíření vlhkosti a plísní. Nezapomeňte také na pravidelné větrání, protože i sebelepší podestýlka nenahradí průvan.

Na závěr zkontrolujte zabezpečení proti predátorům. Zima je obdobím, kdy hladové lišky a kuny častěji útočí. Zpevněte dveře západkou, která se nedá otevřít zvenčí, a překontrolujte pletivo kolem výběhu. Větrací otvor musí mít mřížku s oky menšími než 2 cm. Po prvním sněžení si všimnete stop u kurníku – to je signál, že máte utěsnit případné mezery. Pravidelná kontrola ráno a večer vám odhalí problém dřív, než se stane osudným.

Základem je vybrat správný typ vápna. Do kurníku se hodí pouze hašené vápno (hydroxid vápenatý) ve formě prášku nebo suché vápenné moučky. Nepoužívejte nehašené vápno, které prudce reaguje s vodou a může popálit ptačí běháky. Nejlepší je smíchat ho s podestýlkou v poměru zhruba jedna část vápna na deset částí slámy nebo dřevěných hoblin. Míchání provádějte v suchém prostředí, ideálně venku za bezvětří, a vždy používejte ochranné rukavice a respirátor. Vápno se nesmí dostat do krmiva ani do napáječky.

Nezapomínejte na krmné žlaby a automatická krmítka. Stačí, když se do nich dostane trus z hrabání nebo zobáků, a během pár hodin se bakterie namnoží. Žlaby proto umisťujte do výšky hrudníku slepic nebo na podstavec, který zabrání vhrabávání podestýlky. Po každém doplnění krmiva zkontrolujte, zda v něm nejsou vlhká místa či zbytky starého zrní. Pokud slepice vybírají pouze určité části krmné směsi, hrozí nedostatek živin, ale i to je sekundární problém – tím hlavním je kontaminace. Měňte krmivo v žlabech alespoň jednou za tři dny, v létě ještě častěji.

Prostředí hraje roli minimálně stejně důležitou jako krmení. Slepice potřebují suchý, průvanem netrpící s možností hřadovat, protože spánek na vyvýšeném místě jim přirozeně chrání nohy před chladem. Kurník udržujte úložné prostory v malém bytě čistotě – amoniak z trusu dráždí dýchací cesty a snižuje imunitu. Vhodné je také zamezit přístupu hlodavců a volně žijících ptáků, kteří přenášejí nemoci. Pokud slepice chováte na zahradě s jedovatými rostlinami (například náprstník, břečťan), ohradte je, protože otrava je častou příčinou náhlých úhynů.

Důležité je také sledovat stravu. Nedostatek vápníku nebo bílkovin se může projevovat nejen měkkými vejci, ale i nervozitou a zvýšeným hlasovým projevem. Zkontrolujte, zda krmná směs odpovídá věku a užitkovému typu vašich slepic. Nosnice potřebují vyšší obsah vápníku, ale pozor na překrmování – nadbytek vápníku naopak způsobuje zažívací potíže. Pokud krmíte zbytky z kuchyně, omezte solené a kořeněné pokrmy, které slepice zatěžují. Vhodnější je doplnit jídelníček o zelené natě, nastrouhanou mrkev nebo nesolené vaječné skořápky, které si samy zobnou podle potřeby.

Zdraví hejna začíná u pořádku v prostředí, ne až u krmiva nebo vitamínů. Většina infekčních onemocnění u slepic se šíří trusem, znečištěnou podestýlkou, společnými napáječkami nebo neumytými pomůckami. Jakmile se patogen dostane do kurníku, jeho likvidace je mnohem náročnější než prevence. Základní hygienická opatření přitom nezaberou více než pár desítek minut týdně, pokud se dělají systematicky.